Boží milosti

Recept mám od tety z Korytné na Slovácku. Co si pamatuji, od dětství, když jsme přijeli s rodiči na návštěvu, čekávala nás u tetičky na stole mísa plná téhle dobroty. Tenkrát jsme nic neřešily a se sestrou jsme se nacpaly k prasknutí. A to byl jen začátek, pak přišly u další tety koláčky, věnečky…No, dnes bych musela nasadit měsíc o vodě, abych to zneutralizovala. Dnes bych taky mohla neutralizovat slivovicí. Ale v každém případě to je nedílná součást mých vzpomínek na návštěvy v Korytné.

Tetička už nějaký ten rok není mezi námi, ale recept jsem si vyprosila od tety, její snachy, když jsem chystala před pár lety dobroty na masopust. Nemám je úplně stejné tvarem, bývaly velké a celé pokroucené. Asi je tetička smažila ve vyšší vrstvě oleje a mohla být prostorově velkorysejší. Já škudlím čas, smažím víc najednou ve větší pánvi a nechce se mi tam vylít 2 lahve oleje.

Ale chutnají stejně, jsou prostě Boží.

Jsou Velikonoce a budete péct a vymýšlet, co dobrého. S tímto cukrovím nemůžete udělat krok vedle.

Jsem si prakticky jistá tím, že receptů na Boží milosti je tolik, jako rodin, kde se dělávají. Tenhle je ten náš. 

Potřebujete:

• 0,5 kg polohrubé mouky, hrst nahraďte hladkou
• 3 žloutky + 1 celé vejce
• 250 ml dobré šlehačky, použila jsem 40 % z Kunína
• špetka soli, špetka cukru
• 1 PL rumu

Vypracujte hladké těsto, nechte aspoň půl hodiny až hodinu přikryté odpočinout. 

Odebírejte po částech a tvořte kuličky, které vyválíte na asi 1,5 – 2 mm tenkou placku, velkou asi jako ruka. Placku uvnitř nařežte na proužky široké 1 cm, obvod je celý, drží placku pohromadě. 

Vezměte do ruky, trochu potahejte za proužky dejte do rozpáleného oleje, po zezlátnutí otočte. 

Vyndejte, nechte lehce okapat na ubrousku a obalte v moučkovém cukru.

Pracujte rychle, buďte ve střehu, zlátnou poměrně rychle, ať se nepřipálí. Kdyžtak si udělejte pauzu ve smažení, obalujte a chystejte další placičky.

Jsou vynikající a i po pár dnech stále dobré. Trochu méně křehké, ale výborné. My jsme o zbytek přišli, když jsme v týdnu zapomněli, jak my ošklivě říkáme, vyhodit kocoura na noc. Druhý den jsem se přilepila v kuchyni k podlaze a bylo jasno…